Slunce vyšlo a rosa usychá, skřivánčí zpěv zaznívá do ticha, kusy mlhy rozpouští se jako dým…
 Běžím trávou bosá a bez šatů, v rybníčku tam ukrývám nahotu,

voda chladná svírá mě objetím svým…

 Pak si do kapradí lehnu a oči své k nebi zvednu. Jarem voní vítr, co hraje si s listím stromů.

Usínám sama, tam na louce pod břízama, netoužím se vrátit domů.

 Vezmu plátno a barvy pestré jen, tahy štětcem to kreslím jarní den. Louky, pole a v dálce hory a sníh…

Náhle zvony z vesnice volají, varhan tóny tam v kostele hrají.

Až sem ke mně je slyšet hovor a smích.

 Já si však v kapradí lehnu a oči své k nebi zvednu. Jarem voní vítr, co hraje si s listím stromů.

Usínám sama, tam na louce pod břízama, netoužím se vrátit domů.