Tisíc orčích kůží táhne na náš hrad, kolem nich jak mlha táhne se ten smrad.

Tisíc orčích kůží, z každé z nich jde strach a je nás jenom tři sta mužů na hradbách.

Tisíc orčích kůží a tisíc obav v nás: „Lásko má,“ říkáš: „Ty jsi moc důvěřivá.“

Tisíc orčích kůží a tisíc obav v nás, co bude ukáže až čas.

Starý hradec stojí už pár stovek let. Vládl tu můj otec a vládl tu můj děd.

Teď i královna musí na hradbách být, když povel „útok“ slyším skuruty výt.

Vroucí olej, šípy oheň vytvoří sto padesát orků tam dole shoří,

další masa ale hradby zdolává. Tahle noc ta bude ještě krvavá.

Tisíc orčích kůží a tisíc obav v nás: „Lásko má,“ říkáš: „Ty jsi moc důvěřivá.“

Tisíc orčích kůží a tisíc obav v nás, co bude ukáže až čas.

Deset nejvěrnějších královnu brání. Poslední zteč nemá dlouhé trvání.

Smrt je na žních, orčí kůže jásají a useknuté hlavy z hradeb padají.