SEDMÁ KAPITOLA


Cedrik věděl proč nemluvit o svém hrůzném nálezu hned na nádvoří, co teď určitě nebylo zapotřebí - posilovat strach už tak dosti zkoušených obyvatel hradu.

Rozhodl se tedy, že neponesou tělo ubohého mladíka s náležitou obřadností a pietou,

ale budou se snažit budit dojem, že poněkud břebral a odvedou ho tímto způsobem na ošetřovnu.

Ošklivou ránu skryli umně do těžkého tmavého pláště a tak byl obrázek společensky unaveného hrdiny pro veřejnost dokonalý. Lazebníka však ani 

na  vteřinu naošálili, jakmile se objevili ve dveřích, bylo mu vše jasné a zeptal se:

„Má ještě nějaké příbuzné?”

„Otec padl vloni na jaře v boji o průsmyk, matku nemá, ale má sestru, znám jí, mám pro ní dojít?” odpověděl statnější ze dvou stráží.

„Počkejte ještě chvíli musíme to dobře uvážit, zatím jí stejně nemůžeme vydat tělo, musíme provést šetření a na zlé zprávy je vždy času dost,” odpověděl Cedrik.

Vnitřní nepřítel? (7)