PRVÁ KAPITOLA


Královna spala neklidně. Tlačily jí snad noční můry? Kdo ví...

Já vím jen to, že královna patřila k těm lidem, kteří viděli o něco dále než-li většina nás ostatních.

Mnozí to chápali jako dar, ona; jako prokletí.

Často zřela pod víčky hrůzné obrazy, kterým by mnohý smrtelník nepřikládal vážný význam, nebo by je prostě nedokázal dešifrovat,

ona však věděla mnohem více nežli byla schopna unést.

Tehdy před třemi měsíci vyšla za rozbřesku na nádvoří a věděla, že za branami čeká schvácený posel a také věděla, že jí nese zprávu o smrti krále. Našeho milovaného panovníka a její jediné opravdové velké lásky, nepočítáme-li ovšem lásku k synům.

A špatné zprávy následovaly, do dvou měsíců od smrti manžela přišla o otce, bratra a obě své milované děti, byla to zlá doba, byl to zlý čas.

Procitnutí (1)