Legenda o Bílé Paní
bp_16_konecny_happy
„Vím, že je to troufalé, ale toužím se v budoucnosti ucházet o vaši ruku.”
„To je přeci absurdní, víte, že jsem zasnoubená a můj otec je váš úhlavní nepřítel!”
„Je to jen zbožné přání, nic víc a vy sama jste naléhala, abych jej vyslovil. Ale dost bylo řečí, musíme rychle jednat!” Vyklonil se z okna a vykřikl zvučným basem směrem ke strážní věži:
„Klid zbraní! Vyvěste bílou zástavu!”
„Pane, bude se vyjednávat?”
„Ne, propustíme vězně!”
„Ničemu nerozumím, ale jsem nesmírně šťastná.”
„Pokud mi k tomu ještě někdy poskytnete příležitost, všechno vám vysvětlím!”
To už ale šťastná Tess sbíhající po točitém schodišti vnímala jen na půl ucha.
Překvapení obléhatelé hradu pak už jen s úžasem přihlíželi neuvěřitelně krásnému výjevu.
Otevřela se brána a zářící princezna vyváděla po padacím mostě své poddané tak, jako stádo poplašených oveček z jámy lvové.
Hrůzný nedobrovolný pobyt na Černém hradu
tím skončil.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
kresba: Terezka(2008)
Konečný happyend
kapitola šestnáctá
XVI
Konečný happyend
Tess se zachvěla, nechtěla uvěřit tomu, že by se během jedné noci mohl stát z násilníka kající se hříšník.
„Mé odpuštění je opravdu to jediné co máte na srdci, neexistuje žádné jiné skryté přání.”
„Existuje jedno skryté přání, ale neodvážím se jej vyslovit, obávám se, že bych vás tím popudil.”
„Máte mé slovo, že se neurazím a v klidu vás vyslechnu.”
