„Otče já žiji,“ vykřikne princezna a vrhne se králi kolem krku. Král se zapotácí a oči se mu rozzáří štěstím.

    „To je tedy Johanka? Je mi to moc líto dítě, také jsem jí miloval.“

    „Pane já jsem také v pořádku, ale měli bychom to dohrát až támhle k lesu.“

Král jen září štěstím.

    „Tak jsme zas všichni šťastně pospolu,“vydechne s úlevou princezna.

    „A kde je Filip? Nikde ho tu nevidím.

„Je támhle, řítí se zpět k hradu,“ vykřikl králův pobočník.

    „Ne to né, Filipe vrať se!!“ princezna se zoufale rozeběhla k hradu…

***

    Černý Rytíř věděl, že je princ v právu a když ho vyzval na souboj, nechtěl s ním bojovat, bylo však už pozdě, pozdě na nějaká vyjednávání, prince nemohlo nic zastavit a rytíř si jen chránil holý život… Byl silný, zkušený a… rychlejší.

Princezně se naskytl hrůzný obraz, tohle né, tohle přeci nemůže být pravda, to je zlý sen.

    Jako ve snách se ocitla u jeho těla, vzala jeho krásnou mladou hlavu do dlaní

a něco se v ní navždy zlomilo.

    „Proklínám vás Černý Rytíři, odsuzuji vás k strašnému osudu, už nikdy, nikdy nepozná vaše duše klid.“ Vykřikla to tak strašným a zlověstným hlasem, že ji to samotnou vylekalo.

    „Pojďte Johanko:“ řekl králův pobočník Jakub a odváděl rychle zničenou Tess do bezpečí

za hradby prokletého Černého Hradu.

    „Kde je pan Filip, kde je pan Filip?“ zašumělo davem.

    „…Zůstal tam,“ zněla princeznina dutá odpověď.

foto: André Pilon