Legenda o Bílé Paní
Legenda o Bílé Paní
bp_07_plan
Neslyšně otevřela závoru a opřela se do těžkých kovaných dveří.
Stráž byla okamžitě v pozoru, nikdo ale nemohl tušit, co se předešlou noc mezi ní a pánem hradu odehrálo a na to také spoléhala.
„Pán si nepřeje být rušen, je poněkud znaven,“ řekla pološeptem a usmála se takovým způsobem, že byla stráž okamžitě plně zaneprázdněna chlípnými představami právě proběhlé noci.
„Potřebuji ke své ranní toaletě samozřejmě služebnou, sama se jaksi obléci nedokáži.“
Stráž poněkud zrospačitěla a princezna už začala zoufat, že všechno toto divadlo bylo úplně zbytečné, to už byl ale slyšet na schodišti šustot dlouhých sukní a cupot rychlých dívčích opánků.
„Jsem vám k službám má paní,“ zahlaholila zvesela její věrná komorná Johanka.
Samozřejmě, že princezně vrtalo hlavou, jak se mohla vysmýknout té černorytířské chamradi,
ale byla moudrá a tak nahlas poznamenala: „Váš pán je opravdu šlechetný, že nezapomněl ani na mé pohodlí, “ a s náležitou grymasou pak dodala:
„ Jistě bude v noci příležitost mu jeho laskavost oplatit,“ polohlasně pak pokračovala:
„ Pánové jistě pochopí, že jej nechci ještě rušit, nemohli byste nám poskytnout trošku soukromí?“
Vmžiku byla zpět v komnatě a hbitě jako lasička posbírala své šatstvo, když se opět vynořila
na chodbě, neměli chlapci ani čas postřádat si myšlenky. Johanka se také snažila a dávala svou
v určitých partiích dobře klenutou postavu na odiv a v jejích očích se zračil příslib netušených prožitků.
„Ale zajisté dámy, u nás ve strážnici je místa dost a dost a klid tam budete mít také, však mi dáme pozor, aby tam neproklouzla ani myška.“
Času nebylo nazbyt a tak se milé dámy bez otálení vysvlékly ze svých šatů, princezna pošeptala svůj plán během několika vteřin a chytrá Johanka vše okamžitě pochopila. Zatímco se dámy převlékaly stihly ještě jeden krátký rozhovůrek:
„Jsi tu vězněna stejně jako já, tak jak se ti probůh podařilo dostat se až ke mně?
„Bylo to snadné, žalářník má své potřeby a platí vínem, posádka má také své potřeby a ti zas platí žalářníkovi zlatem a v kobce se jim milovat nechtělo a chlapci si rádi se mnou připili na zdraví, tak jsem tu, ale jen na chvilku, slíbila jsem žalářníkovi, že do podávání snídaně budu zas pěkně pod petlicí, nerada bych ho zklamala.“
„Myslíš, že do té doby stihneš sehnat toho kohouta?“ strachovala se princezna.
„Myslím, že ten mladík za dveřmi jej pro mne rád sežene,“ čertovsky se usmála a v očích jí zatančily skotačivé plamínky.
foto: André Pilon
kapitola sedmá
VII
Plán
Po probdělé noci se časně k ránu
princezně konečně podařilo vyvléknout z rytířova objetí, aniž by se mu byť jen nepatrně
zrychlil dech. Měla celou nekonečně dlouhou noc na osnování plánu.