Datum bych musela někde dohledat, ale to není až tak důležité.

Prostě jako poctivý pracant jsem se šla den předem podívat na místo, kde jsme měli hrát s klavesistou

a saxofonistou tuším, zjistit takové ty věci co musíme tahat s sebou, jaká je tam akustika atd...

Děsně oblečená s batohem na zádech (ostatně jako vždy, když o nic nejde a to je skoro pořád :-)))

No a v momentě, kdy jsem vstoupila na schodiště, které vedlo do sklepní útulné restaurace,

jsem ho pod schody spatřila a ON se usmíval, na mě samozřejmě.

No a pak jsme tam tedy hráli a on obsluhoval a byl to přesně můj typ.

Ten typ, kterého bych s chutí chytla pod krkem a zatáhla ho na dívčí záchodky a tam z něho rychlostí tryskáče servala to minimum potřebného šatstva a za malou chvilku by věděl o co tady jde .-)))

Hltala jsem ho, bohužel jen očima.

A když mi mezi řečí řekl:  JÁ BYCH TO BRAL

tak fakt nemusel říkat víc, všechno bylo jasné :-)))))))

No ale nebyla jsem tehdy sama :-((((

Nemám číslo, nevím jméno a zajít do toho baru jsem si vážně netroufla, bála jsem se sama sebe :-)))

Tak jestli ho někdo znáte, tak ho moc pozdravujte :-)))))))

Ter

Ten podnik se jmenoval Ambiente, Celetná 11, Praha 1

JÁ BYCH TO BRAL

aneb

Píseň určená všem krásným číšníkům, barmanům, kuchařům... prostě chlapům

home